4. tip pro harmonický vztah (Teal Scott)

Krásné velikonoční pondělí, doufám, že jste to zvládli bez újmy na zdraví. Hlavně ženy :)

Máme tu další část 10tidílného blog seriálu. Jsme u 4. tipu. Jak dosáhnout harmonie ve vztahu?

Co je důležité pro to, aby naše vztahy kvetly?

4. K o m u n i k a c e

Možná Ti to přijde jako „klišé“, ale komunikace je jedním z hlavních pilířů, které je třeba brousit. Pokud v ní nejsme tak dobří, je třeba se jí učit. Možná jsme v dětství neměli ten správný vzor rodiče, který uměl ve svých vztazích správně komunikovat, a tak nám to chybí. Možná jsme ani netušili, že je to pro zdravý vztah tak důležité. Nikdo nám to neřekl..

Bez komunikace se totiž nemůžeme dozvědět, co náš partner má rád, co ho zajímá, jaké jídlo miluje, jak se cítí.. A pak si můžeme jen domýšlet. Ale bude to vždy z naší vlastní interpretace, dle našeho příběhu a výchovy, kterou jsme jako malí zažili.

Mnohokrát se mi v mém životě stalo, že jsem si určitou situaci vykládala nějak (na základě mé osobní zkušenosti z minulosti) a partner mi pak řekl, jak to vnímal on a řekl mi úplně něco jiného, než se odehrávalo v mé mysli.

Vidíte?

Proto kladu ve svém životě velký důraz právě na komunikaci (nejen s životními partnery).

Je třeba svému partnerovi říkat, co máme rádi a co nám naopak vadí. Pak už je na druhém, zda to bude chtít případně změnit ke spokojenosti obou stran. Najít společnou cestu, abychom byli spokojeni oba, ne jen jeden.

Můžeme však taky narazit..

Pokud s tím nebude chtít nic dělat, tak to možná znamená, že ho tolik vztah s námi nezajímá, není pro něj důležitý. My pro něj nejsme důležitou osobou, a tak se nesnaží..

Pak se nabízí otázka, zda je to ten pravý vztah pro nás? Pokud mi partner nechce dělat radost mým způsobem či ani nehledá cesty, jak mě udělat šťastnou?

Ze zkušenosti svých vztahů mohu říct, že je na první pohled poznat, jak našemu partnerovi na nás samotných a našem vztahu záleží. Je to prostě cítit. Cítíme, že v tom vztahu jsme DVA a ne jen jeden, který se stále snaží a druhý se chce jen vézt a nic pro vztah nedělat. To nemůže fungovat dlouhodobě..

Partner, kterému na mě záleželo, se pro mě snažil udělat cokoliv jen abych byla šťastná. On totiž ČINIL, nikoliv mluvil.. Partnerovi, kterému to bylo „putna“, tak to měl na „salámu“ a zůstalo to vždy jen u slibů a řečí, namísto činů.

Nenechávejme si ale pro sebe ani své strachy a obavy.

man-2026464_1280

Chápu, že je mnohdy jednodušší sdílet to, co je pozitivní a to negativní komunikovat nechceme. Možná z důvodu toho, abychom partnera nezatěžovali „svými problémy“ nebo protože myslíme, že bychom narazili na nepochopení.. A tak to radši nevyslovíme. Zde zase, pokud nás partner nechce vyslechnout, nezajímá se o naše niterní pocity, tak … Zde se nabízí otázka.. Je to ten pravý pro Tebe? 

V případě, že nekomunikujeme, svoje pocity zametáme pod „koberec“, tak se to stejně dřív nebo později dostane na světlo a bude to ještě horší. Partner se může zarazit a říct, „Proč jsi neřekla, že Tě to trápí? Mohli jsme to řešit společně.“

Zazvonil zvonec a žili spolu šťastně až do smrti?

Mnohdy máme mylnou představu o tom, že vztah by měl být takový, jako když si nasadíme růžové brýle a lá „Popelka“, a žili šťastně až do smrti.. Nikdy se nehádali, nikdy se nestalo, že každý měl na věci jiný úhel pohledu. Toto považuji za přirozenost vztahu. Nedorozumění je a bude součástí každého vztahu.

Je třeba si uvědomit, že každý jsme z jiného těsta a originál. Máme za sebou odlišnou výchovu, dětství, dospívání. Zkrátka zkušenosti nás obou se různí a je třeba o tom mluvit.

Uvedu na příkladu. Pokud slečna má špatnou zkušenost s mužem, který na ní byl hrubý, bála se ho, tak když to začne dělat nový partner, tak se okamžitě stáhne a už nebude ve vztahu tak aktivní, začne mít obavy. Možná začne uvažovat nad otázkou, zda by nebylo lepší vztah ukončit (než to bude ještě horší), vždyť má zkušenost z minulosti.

Každý vztah není stejný! Je jedinečný. Tak jako každý jeden z nás.

Zde jsou dvě možnosti.

1) Buď naše pocity z různých situací druhému nebudeme komunikovat, utečeme ve vztahu bez toho, aniž bychom druhému řekli z jakého důvodu. On je pak v „jiříkově vidění“, nechápe.. Ale věřte, že se to v dalším vztahu bude opakovat (byť na základě jiného scénáře).

2) Nebo budeme své pocity komunikovat a druhý bude víc rozumět našim myšlenkovým pochodům. Bude nám více rozumět a může nám i pomoci se z tohoto „začarovaného kruhu“ dostat ven.

Ne-komunikace je cesta do pekel.. Druhý nám NIKDY nemůže vidět do hlavy. Ať se to týká vztahů partnerských či kamarádských, rodinných. Vždy je třeba mluvit o všem. Vždy existuje řešení, když vyjádříme druhému své stanovisko, jak to cítíme.

Když jsem byla hodně mladá, tak jsem nekomunikovala a mé vztahy dle toho tak vypadaly. Nebyly tak kvalitní jako dneska. Obrovsky vnímám ten rozdíl ve chvílích, když se otevřu druhému i v tom „horším“ světle. Jsem to přeci já, takže buď mě vezme takto i s mými stíny nebo ne.

Pokud Tě článek obohatil, sdílej ho dál mezi své přátele.

Děkuji a krásný zbytek Velikonočního dne :)

Setkáme se u dalšího dílu! Již brzy!

Romi

Inspirace čerpána ZDE

Romča Sedláčková

Dělá mi radost, když jsou lidé kolem mě šťastní ve svých partnerských vztazích, proto druhým pomáhám přitáhnout i do jejich života spřízněnou duši. Můj celý příběh najdeš tady >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>