Pravý partner?

Už jako malá holčička jsem byla velký romantik. Snila jsem o partnerské lásce na celý život. Milovala jsem pohádky, kdy se vzali a žili šťastně až do smrti. Co jsem rostla, dospívala, tak mi došlo, že realita je jiná než o jaké jsem snila. Proč? Ovlivňovaly mě myšlenky na špatný konec, rodina, přátelé.. Povím vám příběh.

První polibek

Žila byla, jedna malá holčička, ze které je dnes skoro třicetiletá dospělá žena. Pamatuje na svá první rande, kdy se jí třásla kolena nervozitou, aby něco nezpackala. Vzpomíná si taky na první polibek (francouzák), který proběhl na táboře, kde toho kluka samou nervozitou omylem kousla do jazyka a pak ráno odmítala jít do společné jídelny, kde všichni snídali. Taková katastrofa! Tenkrát to dost prožívala, dnes už se jen tiše usmívá.

První vztah

Živě si taky vzpomíná na svůj první vážný vztah, který začal ve čtrnácti. Bylo to s klukem, Jirkou, který chodil na stejnou základku (akorát o dvě třídy výš) a bydlel ve stejném městě. Zezačátku, když jí nadbíhal ho nemusela. Byl to takový vykuk, co byl rád středem pozornosti svým zjevem. Nosil rád „bombry“, kapsáče, vysoký boty. Kluk alá „skinhead“, on si říkal „hooligans“. Chodil rád fandit na hokej, kde se několikrát popral a ona se jen divila, když se jí vrátil do náruče s rozbitou pusou.

Ale postupem času, kdy spolu trávili stále více času jí začal imponovat. Byl jiný. Jiný než ostatní kluci.

Často se vídali, vznikalo silné pouto. Tam si dospívající dívka uvědomila, jak je pro ní důležité trávit s druhým čas. Pak cítí, že je naplněna její nádrž lásky – pozornost.

V té době si dospívající holčička nedokázala představit život bez něj.. Ale jak to tak bývá, první láska nebyla tou poslední. A přišel rozchod. S ním spojený smutek, rozpad iluzí o krásné budoucnosti. Zpětně si uvědomuje, že to tak mělo být.

Romantické představy o „lásce až za hrob“ ji neopouštěly. Prostě tomu stále věřila a věří. Jenže co šla životem, tak si časem uvědomila, že má na ní silný vliv její okolí.. A možná právě to byl jeden z důvodů, proč se jí nedařilo naplnit své sny s happyendem.

Co si o tom myslí ostatní? 

Když s nadšením ukazuje fotku svého „nového objevu“ kamarádce a ta jen odvětí, „Jééééžiš, ten vypadá jak můj ex.. No to potěš.., dej si bacha“, tak se dívka vnitřně vyděsí a ovlivní to její další radost.

Nebo má v hlavě slova své babičky „Hlavně, ať není menší než ty – ti malí jsou strašně vzteklí, mám s tím zkušenost“..

22491917_1508860062525612_3976826219273435116_n

Uvědomila si, že obavy jejího okolí se promítaly do budoucího příběhu jejích partnerských vztahů, protože to DOVOLILA. Připustila si, že by to nemuselo vyjít.

Když se něco vyloženě po*ere mezi ní a přítelem, tak si logicky stěžuje své kamarádce, která jí „utěšuje“ slovy – „jéééé, ten ti za to nestojí“. Paradoxně si mladá žena zpětně uvědomuje, že s tím pěkným se málokdy pochlubila. Ale když se dělo něco hrozného, tak to sypala kolem sebe kudy šla.

Možná se mnohdy cítila i ukřivděně. Jak si to mohl dovolit? Svá vnitřní zranění jí život a partneři zrcadlili perfektně. Jenže tenkrát ukazovala prstem na ně. Oni za to můžou..

Když časem jí došlo jedno. Všechno, co se v jejím životě děje, je jen odrazem toho, co si nosí uvnitř. To tehdy neviděla.

Tenkrát si totiž dívka vůbec neuvědomovala, jakou sílu mají SLOVA. To, co vyřkneme. Jak to řekneme. Tím vytváříme svou budoucnost. 

Jsme lidi – chybujeme 

Jooo, holka co udělala spousty chyb. Nechala se ovlivňovat okolím než jí konečně došlo, že hlavním strůjcem svého štěstí je přeci ona sama a její myšlenky. Proto dnes už se nenechá ovlivnit něčí „zkušeností“. Prostě do toho jde, ať si myslí a cítí kdokoliv cokoliv.

Jasně, ne vždy se jí to povede. Naskakují staré vzorce, programy. Ale snaží se jít životem vědoměji a zpozornit, když díky „autopilotovi“ naskočí do starých kolejí..

Stejně to vnímá v dalších oblastech svého života. Jít si SVOU VLASTNÍ CESTOU a jak to cítí ona je ten největší poklad, který v životě objevila a je za něj tolik vděčná. Ikdyž je to někdy hodně těžké, vyjít z toho davu a věřit sama sobě. Přesto se o to pokouší zas a znovu a cítí jak jí to prospívá. Zároveň se snaží inspirovat tou svou cestou a uvědoměními ostatní.

22711082_1739897782707634_4484162787232186368_n

Snaží si vybírat ty informace, které cítí, že jí na té cestě pomáhají. Děkuje za Firstclass, co je jejím vzácným společníkem.

(fotka z INSTAGRAMU) >>> přihlaš se ke sledování

 

Jak se její život od tohoto poznání změnil?

Neodepírá si štěstí, které k ní život posílá. Už se mu nebrání. Naopak – váží si ho a přijímá v celé jeho kráse. S vděčností a pokorou. Nebere to jako samozřejmost.

Ano, stále sní o lásce „na život a na smrt“, ale už se do ní netlačí stylem „teď nebo nikdy“. Romantická duše je totiž její podstatou. A nechce to měnit, patří to k ní.

Užívá si život teď a tady.

A pokud jí někdo říká, jak může psát o vztazích, když nemá prožitých dvacet let v partnerství (manželství), tak kde bere to právo psát o svých „moudrech“, tak si tiše pro sebe řekne…

Ano, možná nemá prožitých dvacet let v jednom partnerství, ale kdo to definoval?

Že člověk může být šťastný jenom v jednom vztahu? Mnohdy se naopak holčička setkala s příběhy párů, které spolu žili jen kvůli dětem, aby z nich nebyla rozvrácená rodina. Nebyli šťastní, jen tiše trpěli, aby naplnili očekávání druhých, společnosti.

Myslíte, že existuje jedna šablona toho, co je správné a co ne?

Co šla dívka životem a rostla v ženu, tak si stále víc a víc uvědomovala, že každý životní příběh je originální a každá cesta je správná, pokud člověk jak cítí, tak žije. A nedělá to, co soused, protože to je přeci to správné, ale jeho to šťastným nedělá.

Holčička stále věří tomu čemu v dětství. Správné je jen to, co sami cítíme, že je správné. Správná cesta pro nás je vždycky jedinečná. Ta naše.

Nikdo jiný nemůže vědět s kým šťastní budeme nebo ne. On totiž nežije náš život. Každý si píšeme svůj příběh.

Nejlepší partner pro Tebe je.. 

Malý, velký.. Hubený, tlustý.. Blonďák nebo brunet?

Není to vlastně jedno? Vždyť jediné o co tu běží být vnitřně spokojení a šťastní. A pokud se cítíme s druhým v klidu, harmonii, pohodě, tak proč bychom si to měli rozvracet jen kvůli tomu, že někdo jiný na to pohlíží odlišně?

Chtěli by pro nás toho vystudovaného, bohatého, slušně vystupujícího chlapa. Joo, i takového dívenka ve svém životě měla, ale zažívala tam šeď, nudu, minimální procento snahy o tvoření krásného a láskyplného vztahu..

„Vztah je jako dvojkolo. Není možné, aby jeden šlapal a druhý brzdil.“ – Petr Casanova

Zdroj: https://citaty.net/citaty-o-vztazich/

Co je pro Tebe nejlepší? Kdo to ví? 

Daný člověk, který pro vás chce to či ono a říká, že je to vlastně to nejlepší pro vás, tak váš život nežije. Neví, co je pod pokličkou. Necítí za vás. Nemůže. To můžete jen vy. A tak se holčička ptá sama sebe i druhých.

Proč nám záleží na tom, co jiní říkají na náš „nový objev“?

Proč se ptáme druhých co by dělali na našem místě oni?

Jen my sami víme, co je pro nás v danou chvíli nejlepší. Začněme cítit.  Přestaňme myslet hlavou.

„Jooo, to říká ta pravá.“ Mluví jeden hlas ve mně. Ano, stále se to učím. Ale cítím, že mi je o dost příjemnější život prožívat s citem než hlavou a přesvědčením „co by se mělo a co zas ne“.

Který je ten pravý? 

Jednu dobu se ve vnitřním světě malé holčičky „praly“ dvě přesvědčení.

1) Ano, je fajn, cítím, že by zajistil finančně mou budoucí rodinu, cítím se s ním v bezpečí, ale necítím tolik lásky. Někdy mám dokonce pocit, že si mě kupuje drahými dary. Jsem s ním ráda, ale necítím hluboké naplnění ze srdce..

Mám s ním být? Jen kvůli tomu, že mě materiálně zabezpečí a já se nemusím starat? „Hrát“ si na lásku a lásku necítit? Blbost!

Postupem života žena zjišťuje, že by jí to nestačilo. Je to rozhodnutí hlavy, nikoliv srdce. „Můžu být v tomto vztahu šťastná?“, ptám se sama sebe. Ne. Jde tu jen o kalkul.. Materiální hodnoty.

Druhý úhel pohledu.

2) Ano, nemá tolik peněz, ale být s ním mě dělá šťastnou. Osvěžuje mě to, posouvá životem takovým směrem, který souzní s mou vysněnou cestou. Moje srdce je otevřené.. Ano, nic není ideální. V každém vztahu je potřeba hluboké práce, aby se dva životy sjednotily. Holčička však říká ANO – stojí mi to za to.

Řekněme svému CITU ANO! Nechme své srdce promluvit. Možná je utlačené „hlavou“. Upozaděné. Buďme trpěliví. Stojí to za to, protože právě srdce je ten nejlepší kompas na cestě životem.

Romi

* autorka článku a ebooku 10 tipů, jak najít vysněného partnera

** tvůrkyně Vysněné seznamky 

22490076_10210452456169434_6509931476264902672_n

 

Romča Sedláčková

Dělá mi radost, když jsou lidé kolem mě šťastní ve svých partnerských vztazích, proto druhým pomáhám přitáhnout i do jejich života spřízněnou duši. Můj celý příběh najdeš tady >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>