Proč přitahuju „mamánky“?

Ke psaní tohoto článku jsem se rozhodla ve chvíli, kdy jsem byla konfrontována už po několikáté s touto zkušeností ve svém životě. Objevil se „mamánek“. Muž, který dá nejvíc ze všeho na doporučení své maminky/rodičů než na to, co by chtěl doopravdy on sám. Zase? Říkám si.

  • Proč to nepoznám už na začátku, že se jedná o „mamánka“?
  • Proč takové přitahuju do svého života?
  • Proč se mi to opakuje už po několikáté?

Pokládám si otázky..

Dle svého zkoumání rozděluji „mamánky“ do několika skupin:

1) muži, co se nikdy v životě neodstěhují od svých rodičů (nechtějí převzít svůj život a zodpovědnost do vlastních rukou)

2) muži, co se vždycky rozhodnou dle toho, jaký verdikt vysloví jejich maminka, tatínek (byť mají svou vlastní představu/sen, nechají si ho vždy pošlapat-vymluvit rodiči/vždyť to jsou autority, které mají VŽDYCKY pravdu)

3) muži, co nemají absolutně svůj názor, ani neví, co by v životě chtěli (celý jejich život se točí tím směrem, jak si to nalajnovali jeho rodiče/co jim vyhovuje/nedívají se na jeho „dobro“ – hlavně, aby jim to hrálo do karet)

Sdílení = léčení

Mám potřebu s vámi sdílet tuto problematiku, protože jsem přesvědčená o tom, že tato „pikantnost“ se neudála v životě jen mně. Skrze fakt, že si to zapíšu do svého veřejného „deníčku“ (chápejte blogu :), mi pomáhá lépe chápat souvislosti.

Od jistých dob činím takové kroky, které má duše chce, abych udělala. Věřím, že důvod, proč tomu tak je, existuje. Jen ho dnes ještě tak jasně nevidím.. Počkejme pár měsíců, let :) a uvidíme..

A protože jsem člověk, který chce událostem, které se mu v životě dějí, přijít na kloub, tak se ptám na Facebooku druhých. Jaký mají pohled na „mamánky“? Tedy muže, kteří mají středobod Vesmíru své rodiče? Ostatně za to ve své podstatě ani nemohou, jsou v tom od malička vychováváni. Čímž je nechci omlouvat. Každý jsme zodpovědni za svůj život a svá rozhodnutí, která učiníme.

sad-1929544_1920

Jedna věc je téma „mamánků“.. To respektuji, zkrátka někteří muži to tak mají a tam svou energii nechci směřovat, protože je to předem prohraný boj, kam vynaložíte spoustu energie (jakožto přítelkyně těchto mužů, kterým jejich máma ukradla „koule“) a stejně to bude marné.

Co mě ale víc zajímá je..

PROČ přitahuji právě MAMÁNKY?

Ptám se lidí na sociálních sítích. Hledám směrovku, co potřebuji změnit ve svém životě, abych takové přestala přitahovat svým špatně nastaveným radarem. Hledám, jak radar pootočit lepším směrem. Všechno ve svém životě totiž můžeme změnit. I to, koho do něj přitahujeme. 

Někteří odsuzují to, že své soukromí řeším veřejně. To je jedna z dalších věcí, které neumím vysvětlit. Prostě to tak cítím. Ráda se ptám široké veřejnosti na zkušenost. Každý dá svůj úhel pohledu a já pak svou problematiku vidím mnohem jasněji, než kdybych se v tom „babrala“ sama.

Nikoho tím neshazuji, jak mi tam někdo psal. Píšu fakta, skutečnost, svůj životní příběh.

Žijeme v zemi, kde je zcela na nás samotných, co chceme sdílet a co ne. Proč tedy neposdílet „problematiku“, která může pomoci uzdravit druhé a jejich vztahy? Uvědomit si něco? Něco, díky čemuž budou naše vztahy zdravější, šťastnější, naplněnější?

Proto tak činím.

PŘÍBĚH JEDNÉ SUPERHRDINKY :D

Dostává se mi spousty odpovědí. Od několika moudrých žen se dozvídám, že jsem zřejmě moc soběstačná. Chlap v kalhotech, co všechno dokáže. Se vším si poradí..

Ano, uznávám, že svým způsobem ano. Protože pokud mi muž nabídne, že mi vymění prasklou žárovku na autě a já na to čekám už druhý týden a riskuji tak pokutu, tak si to prostě jdu nechat vyměnit sama. Ano, jsem soběstačná!

Svým způsobem jsem za to ráda, protože jsem byla v minulosti ve vztahu, kde jsem byla zcela odkázaná na partnera. Ať už finančně, tak že pro mě většinu zařizoval. Pak si se mnou hrál jak s myší. Měl navrch. Tohle vnímám jako NEzdravý vztah. V mých očích by měl být vztah rovnocenný.

Dokážu si se svým životem poradit. Vím, co chci.

Vyzařuji to ven a na to se chytají právě „mamánci“. Vidějí ve mně svým způsobem svou matku.. Ženu, co si se vším poradí. Tu, která může s lecčím pomoci i jim. Protože sami by to nezvládli nebo mají zbytečné obavy. Vždyť jim vždycky pomáhala jejich maminka. Jsou na to zvyklí..

Stále se nemůžu zbavit pocitu, že takové ženy podvědomě vyhledávají, protože oni sami jsou neschopní ve svém životě JEDNAT. ROZHODOVAT SE. MĚNIT SVŮJ ŽIVOT. VZÍT HO DO SVÝCH RUKOU. Proto hledají směrovku, člověka, který jim s tím pomůže.

Nechci psát o tom, že takoví jsou všichni „mamánci“. Každý případ od případu je specifičtější :)

Pořád se ohlížejí zpátky a lítá jim hlavou. Co si mém rozhodnutí pomyslí moje rodina? Bude souhlasit s tím, co chci udělat? Stále žijí život své rodiny, ne svůj.. Zásadní chyba, která je stále bude stahovat od jejich vlastního života. Mít svou vlastní rodinu.

Dokud se však budou odrážet od toho, co si o tom pomyslí druzí, tak nikdy nemohu žít svůj vlastní život ve štěstí a lásce. Protože zavděčit se všem prostě nelze.

Mamánek versus „superhrdinka“ :)

Jak by s takovým mužem mohla žít žena, která má svůj život v „pořádku“? Ví, co chce a za tím si jde? Vždyť i ona si přeje ve svém muži cítit oporu a ne, že svou energii dává do svého partnera a on jí to nevrací. Naopak komplikuje. Protože když se na něčem domluví, tak on přijde pak s úplně jiným verdiktem. Přeci tím, co rozhodla jeho rodina, na kterou tak moc dá.

Zdravý muž zkrátka činí důležitá rozhodnutí s partnerkou, nikoliv s jeho rodinou. Vždyť ve vztahu jsou oni jako pár a rodiče to vidí jen „z rychlíku“, nemohou znát detaily, tak proč do toho mluví?

Když přijde na lámání chleba a je třeba řešit důležitá rozhodnutí, tak..

On se stále nemůže rozhodnout, mění názory z hodiny na hodinu na základě toho, co si přeje jeho rodina. To je tak unavující pro ženu, která ví kam směřuje!

Je to stejné jak s tou koulí na noze..

Od 15ti žiji vlastní život = rozhoduji se, dělám chyby, učím se

Už od svých 15ti let si vydělávám vlastní peníze. Bez závislosti na rodiči, mamce, která peněz nazbyt neměla. Nechci být přítěží. Tak beru svůj život do vlastních rukou, což považuji za zdravé, už jen z důvodu, že člověk pozná hodnotu peněz a váží si toho.

Od 18ti se kompletně starám o svůj život. Vařím si, bydlím.. Plánuji svůj život. Dle sebe a svých přání. Jsem šťastná, že už se nemusím nikoho dovolovat. Mamka mě nekontroluje. Neříká, co bych měla dělat. Za což jsem dodnes ráda. Samozřejmě mi řekne svůj názor, na to má každý právo, ale „nekecá“ mi do života tím stylem, aby mě ovlivňovala dle svého.

JSEM SAMOSTATNÁ JEDNOTKA.

A dle mého názoru by tímto směrem měli rodiče své děti vychovávat. Aby časem začali být samostatní. Nebo ne?

Proč ale potkávám „mamánky“?

Pokládám si otázku stále dokola. Přicházím na odpověď. Jsem až moc soběstačná, a tak dlouho, že přitahuji k sobě pravý opak sebe. Aby se misky vah dorovnaly. Je zřejmé, že život je o rovnováze. Takže docházím k uvědomění, že – pokud chci to, co přitahuji změnit, tak je třeba změnit něco u sebe.

Co to je?

Zkrátka nedávat tolik najevo svou samostatnost. Nedávat najevo to, že dokážu žít i bez něj. Chtít žít s ním.

Ano, ve skrytu duše po tom toužím. Fakt jo! Ale vím, že dokážu být šťastná i bez něj. Je to špatně?

Jsem od přírody taková „dobračka“, která chce druhým pomoct. Jenže jsem si uvědomila, že právě to je ta propast do které pak padám. Pomáhám mužům (někdy asi až moc), ale je třeba to nechat na nich, aby se dozráli v opravdové muže. Jen je třeba, aby se pro to sami rozhodli. To za ně nikdo neudělá.

Nedělejme partnerům maminky, buďme jejich partnerkami 

Teď je tu však otázka, zda když je v tom nechám samotné, zda je to správně. Ano, nemám povinnost zachraňovat druhé. Ani svého partnera. Všichni jsme strůjci svého života. I já sama za ten svůj. Jenže když se věnuji partnerovi, snažím se mu pomoci, tak mě to stojí spousty energie a nemám čas na svůj život, což je špatně.

To se nevyplácí. Na to už jsem v životě přišla.

Moje mamka od malička skoro všechno za bráchu udělala. Dokonce za něj mluvila, takže se do svých osmnácti skoro bál promluvit na veřejnosti, aby si v restauraci řekl o tatarku.

A tady to začíná. Ženy, matky jsou zodpovědné za to, zda jejich syn bude soběstačný nebo „závislák“ na její osobě.

Nechci nikoho soudit, ani to, jaký žije život. Všichni si to tvoříme sami, podle toho, jak sami chceme.

Jen chci podotknout, že do té doby, co matky budou rozhodovat za své syny, tak oni budou jak „invalidi připoutaní na vozíku“ neschopni cokoliv se učit sami – rozhodnout se, co vlastně chtějí a za tím si jít. Proč taky? Když jim je všechno servírováno pod nos?

Dokonce stát si za tím, že chtějí vlastní rodinu. To stojí hodně odvahy pro takové typy mužů.

Možná to znáte..

Když mamince není jeho partnerka sympatická, tak se bude snažit si vymyslet cokoliv, jen aby docílila svého a on se s ní rozešel. Proč?

  • Proč nedat druhému (svému synovi) volbu, aby se rozhodl tak, jak to chce on sám?
  • Další otázka je na snadě. Proč syn se nechá ovlivňovat svou matkou?
  • Na úkor vlastního štěstí?

Napadá mě jen jediné.. Nemá tolik síly se vzpříčit ženě, co ho porodila. Vždyť v tom byl vychováván. Nepřijde mu to. Ale je to smutné.. Sama jsem zažila, že dal partner přednost vlastní rodině před budoucí ženou, kterou tolik „miloval“ (dle jeho slov). Kdyby ji tak moc miloval, tak jde tu cestu s ní a ne, že se rozhodne jít bez ní..

Ano, všichni rodiče si zaslouží absolutní respekt od nás (dětí). Ale svůj život bychom si měli žít dle svého přesvědčení, ikdybychom se měli spálit. Je to naše životní lekce, kterou si potřebujeme prožít, tak proč mnohé muže maminky drží doma pod pokličkou?

love-2062673_1920

Nejsem tu v roli člověka, co by nepřál muži, aby měl fajn vztah se svou matkou, to vůbec ne! Jsem ráda, ale pokud je to na úkor jeho vlastního štěstí, co on by chtěl, po čem touží, tak to mi už nepřijde fér.. Co si myslíte vy? Jaké jsou vaše zkušenosti s „mamánky“?

Jsi maminka?

Mám však jedno přání pro maminky, které už své syny vychovávají. Dejte jim volnost, nesnažte se jim brát „koule“. Ať muž zůstane mužem a hlavně, ať si jde tím životem, kterým si přeje. S vaší podporou. To je podle mě to nejvíc, co můžeme svým dětem dát. PODPORU A LÁSKU.

Věřím, že vás článek obohatil. Budu ráda, když mi napíšete, zda jste se setkali s takovým „mamánkem“ a jak jste tuto situaci řešili? Změnil se? Opustili jste ho? Budu ráda za každý komentář a sdílení, ať se šíří tyto myšlenky mezi současné maminky. :)

 

S láskou, Romi

* autorka článku a ebooku 10 tipů, jak najít vysněného partnera

** tvůrkyně Vysněné seznamky 

19399020_10209544962042648_7516628790118006693_n

V Červené Lhotě (Jižní Čechy) 6/2017

 

 

 

 

Romča Sedláčková

Dělá mi radost, když jsou lidé kolem mě šťastní ve svých partnerských vztazích, proto druhým pomáhám přitáhnout i do jejich života spřízněnou duši. Můj celý příběh najdeš tady >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>